Články

Blog

Osobní příběhy, postřehy a myšlenky o cestě k sobě.

Sama sebe zanedbáváš tak dlouho, že už nevíš, co tě vlastně baví. Ta žena ale nezmizela – jen ses moc dlouho rozdávala.

Celý den jsi nezastavila – a večer nemáš v ruce nic, čím bys to dokázala. Únava, kterou nikdo nevidí, je pořád únava.

Řekneš „v pohodě”, i když to v pohodě není. Taky jsem roky hrála tu silnou, co všechno zvládne – a jednou za čas na mě padla deka.

Děti usnou, byt ztichne – a v hlavě se spustí celý den znovu, seřazený podle viny. Den se nedá přehrát jinak, ale dá se zavřít jinak.

Miluješ svoje děti a zároveň cítíš, že ti něco chybí. Obojí je pravda – a nemusíš se za to stydět.

Ostatní matky se nehroutí, tak co dělám špatně já? Znám tu otázku zpaměti – a dnes už vím, že je špatně položená.